Universitas Ostraviensis

Vypnout grafiku  |  Mapa stránek  |  Vytisknout  |               
CZ EN
NÁSTĚNKA

autor: Ruman Stanislav
21. 11. 2017
Zrušení konzultačních hodin 21.11.2017

autor: Galia Tomáš
14. 11. 2017
Info o konzultačních hodinách v listopadu

autor: Škarpich Václav
13. 11. 2017
Zrušení konzultačních hodin 15.11.2017

autor: Miklín Jan
6. 11. 2017
Nepřítomnost na katedře

Starší příspěvky...

Zajímavosti | „Skotsko mi dalo zásadní změnu pohledu na přístup ke studiu, ale obecně i na život“

„Skotsko mi dalo zásadní změnu pohledu na přístup ke studiu, ale obecně i na život“

„Skotsko mi dalo zásadní změnu pohledu na přístup ke studiu, ale obecně i na život“
Tereza Aubrechtová o sobě říká: „Jsem samorost, který si rád dělá věci po svém. Jsem neskutečně tvrdohlavá, umíněná a často naivní. A asi i právě proto jsem na Univerzitě a ne v komerční sféře. Zkušenosti z praxe ve mně vyvolaly lehké znechucení, že se ochrana přírody a krajiny stala tvrdým byznysem, kde jde v první řadě o finanční zisk. Jsem do slova a do písmene alergická na tvrzení typu: „Tohle nejde…“. A jelikož ryba smrdí vždy od hlavy, tak jsem se pustila do analýzy politických dokumentů a hledám důvody, proč ochrana přírody, přes veškeré své poznání, není v praxi aplikována a jak to udělat, aby systém fungoval lépe. Ačkoli jsem si vědoma, že tím klíčovým aktérem je tu člověk. Alespoň pro zatím…“
 
Ahoj Terko, jsem rád, že jsi svolila účastnit se drobného interview :) Jak ses dostala ke studiu přírodních věd?
Já děkuji, Honzo, tobě, za tvoje aktivity. Nicméně přírodní vědy a já? Nebyla to vůbec žádná náhoda. Spíše byla nehoda to, že jsem z různých důvodů byla nucena vystudovat obchodní akademii. Ochranařina je pro mě doslova a do písmene srdeční záležitostí. Po ukončení střední školy jsem dva roky pracovala s handicapovanými dětmi, chodila na gymnázium na soukromé doučování toho, co jsme na ekonomce neměli, a snila svůj sen o studiu na Jihočeské univerzitě. Tehdejší tříkolové přijímací řízení mne nicméně poněkud vrátilo do reality. Následně jsem však byla přijata do Prahy na ČZU a na odvolání i do Ostravy. Takže, šla jsem i přes nepřízeň osudu tvrdě za svým snem. To je celé :)
 
Dostala ses do Ostravy na odvolání? To byl tehdy takový nával?
To netuším. Skončila jsem druhá pod čarou. Mohly v tom nicméně také sehrát roli ty dva roky strávené s dětmi s nejtěžší formou postižení. Každopádně, nevzdala jsem to… 
 
Kromě výuky na vysoké škole máš zkušenosti také s prací v soukromé sféře. Myslíš si, že se studenti na vysoké škole připravují na svou praxi vhodnými postupy?  
Příprava na praxi musí být primárně v zájmu studentů samotných. Občas mám pocit, jako by žili v nějakém vakuu. V nějaké iluzi, že vysokoškolský titul jim zajistí zaměstnání. Anebo hůř, vůbec si svoji budoucnost nepřipouští. Dost ale možná, že i my sami je v té iluzi nevědomky necháváme žít. Ale to se pomalu mění. V rámci předmětu Vybrané kapitoly zveme každoročně zhruba patnáct odborníků z praxe, velmi často našich absolventů, aby studentům osvětlili, co je čeká, a především, aby je motivovali k větší aktivitě. To je to, co studentům podle mě chybí nejvíce. Já osobně se neustále snažím stavět svá cvičení na reálných příkladech a kauzách. Co bych však uvítala je nějaká větší prezentace firem na půdě KFG. Ráda bych do budoucna začala spolupracovat s firmami na zadávání a hodnocení semestrálních či závěrečných prací. Firmy na oplátku mohou vybraným studentům nabídnout stáže na svém pracovišti a povzbudit tak jejich zájem a možná i soutěživost, které jsou dle mého názoru klíčové. Chci ale upozornit na jedno. Před tím, než budeme hovořit o uplatnění našich studentů v praxi, musíme si být jisti, že jsme jim dali dostatečně pevný teoretický základ, na němž budou stavět. V opačném případě budeme generovat pseudoodborníky, kteří budou praxi jen na škodu.
 
A takové odborníky generujeme?
To já nemohu posoudit. Ale jsem ráda, že jsme se s vedením katedry dohodli na monitoringu našich absolventů. Chceme mít přehled, jak se jim daří, jak rychle a v jakém oboru nalézají uplatnění, a také kdo všechno jsou jejich potenciální zaměstnavatelé, a jaká je jejich disperze. Ačkoli, Česká republika je tak malá, že se o šikovných absolventech dříve či později doslechneme, popř. se ohlásí sami.
 
Další tvá zkušenost je ze stáže ve skotské University of Dundee. Co sis z této praxe odnesla až sem k nám?
Naprosto zásadní změnu pohledu na přístup ke studiu, ale obecně i na život. Ve Skotsku se totiž předpokládá, že student má o studium skutečně zájem. Podporují se všemožné volnočasové aktivity studentů, vznikají rozličné kluby (já třeba byla členkou turistického Rucksack clubu), studenti se podílejí na charitativních akcích, pořádají různé veletrhy, konference, přednášky. Univerzity je vybízejí k socializaci, vlastní realizaci a také propagaci. Na webu univerzity má každý student prostor na tvorbu webové stránky. Zde se prezentuje skrze vlastní aktivity, seminární či závěrečné práce, pracovní zkušenosti či jiné odborné dovednosti. Zcela odlišný je přístup také k doktorandům. Všichni doktorandi bez výjimky jsou buď vázáni na některý projekt univerzity, případně si najdou své vlastní vnější zdroje financování (různé agentury, státní i soukromé organizace atp.). A dle toho se i chovají. Jsou velmi slušně placeni a každé tři měsíce se scházejí se svým týmem – školitel, poskytovatel grantu a další zainteresované osoby – jimž prezentují své pokroky a diskutují plán na další období. Odborné konzultace probíhají mimo tato setkání. Zcela výjimečně se podílejí na výuce, a když, tak formou DPP. A co víc, univerzita pro své studenty (a to včetně magisterských a bakalářských) připravuje neskutečně široké penzum odborných kurzů (od statistiky, práce s rozličnými SW, až po podporu psaní projektů, tvorbu životopisu, psaní vědeckých článků, tvorbu posterů, umění prezentovat atp.).  Velmi často studenti přes rok tvrdě pracují v supermarketech, aby v létě zadarmo pracovali pro některou z lukrativních firem, o které se do slova a do písmene perou.  Vytvářejí si tak vlastní portfolio s cennými zkušenostmi a kontakty. Učitelé sami tvrdí – samostatné práci jste se naučili na středních školách. Vysoká škola je o týmové práci. Prostředí na tamních univerzitách je nekonečně motivující a inspirativní, stejně jako přístup samotných studentů a učitelů. Nikdy jsem se tam nesetkala s tím, že by někdo opovrhoval výzkumem či prací někoho jiného. A pokud jsem se něčemu ve Skotsku přiučila, pak je to pokora a úcta k práci druhého. To u nás citelně chybí a mě osobně občas ubíjí a frustruje. Myšlenka na návrat je díky tomu stále velmi silná.
 
Je ta myšlenka reálná?
Nic není nereálné :) Ale já nechci nikam a před ničím utíkat. Reálný důvod k odchodu zatím nemám.
 
Zvykla sis už na ostravské reálie? A jak ses ocitla na severní Moravě?
Jsem rodačka z Vysočiny, a to z Havlíčkova Brodu, vzdáleného 120 km od Prahy. To je v tomto kraji poměrně dost zásadní a směr určující informace. Vážně :) Havlíčkův Brod je pro mě Mekka a Vysočina je ve mně tak hluboko otištěná, až mě to občas děsí :) To, že jsem zrovna v Ostravě, je dílo neuvěřitelné shody okolností. Když jsem se v osm hodin večer vrátila po dvouměsíčním stopování z Itálie, našla jsem v bytě obálku, ve které stálo, že jsem byla přijata na OU, a že se druhý den v osm hodin ráno musím bezpodmínečně dostavit k zápisu do studia. Nestihla jsem se ani umýt a okamžitě jsem se rozběhla přes půl města na nádraží a naskočila na noční vlak. Když jsem si šla na hlavním nádraží koupit lístek na MHD, vyhrkl na mě prodávající něco jako: „Skamasi?“. A já si jen pomyslela: „Jaká Kamasutra? Pro Boha, kde to jsem…“ No, a jsem tu už dvanáct let. A až teď mi pomalu dochází, že je na čase přestat Ostravu srovnávat a prostě ji přijmout takovou, jaká je. Což znamená v Ostravu začít věřit, v Ostravě začít žít, ne přežívat. A to se postupně děje, čehož je důkazem i to, že mě nenechávají chladnou určité kauzy, které se v tomto městě odehrávají. Tím více jsou pro mě inspirativní lidé, kteří se snaží za Ostravu bojovat. A jsem moc ráda, že mám takové lidi i v okruhu mých známých. 
 
A jaká Ostrava tedy je?
Já Ostravu vnímám hodně skrze místní obyvatele, v nichž se charakteristika města zrcadlí, a kteří jí především sami utváří. Myslím, že za posledních cca pět let se mnohé změnilo. Alespoň já to tak cítím. Nebudu politikařit a zaměřím se opět na obyvatele města. Mám pocit, jako by se Ostrava zhluboka nadechla a mladí lidé odmítli dál žít ve škatulce postindustriálního města se Stodolní, od kterých se očekává určitý „svéráz“. Začali si prostě žít po svém. Velkou vlnu originality zde prozatím nespatřuji, ale mnohem důležitější je ta chuť. Chuť přijmout zodpovědnost za místo, ve kterém teď žiju. A já chci, aby se mi tu žilo dobře. Přičemž je zcela vedlejší, zda jsem z Ostravy, Havlíčkova Brodu, Prahy nebo z Horních Kotěhůlek. Mladí lidé a především jejich aktivity jsou čím dál tím viditelnější, až mne někdy přepadá sklíčenost nad mou vlastní pasivitou :)
 
Děkuji za rozhovor.
Autor: Jan Lenart
 

KONTAKT:

adresa:
Katedra fyzické geografie a geoekologie

Přírodovědecká fakulta
Ostravská univerzita v Ostravě
Chittussiho 10
710 00 Ostrava – Slezská Ostrava

 

telefon:
597 092 300, 553 462 300
fax: 596 120 478

email:
karel.silhan@osu.cz
pavlina.stepanova@osu.cz

MAPA:

mapa.png, 24 kB

 


Počet přístupů (od 8. 3. 2016): 1078